"Pravím ti, vstaň!" (Lk 7, 14)
Známe to. Nepříjemný zvuk budíku ohlašující nové ráno a s tím spojená vidina dalšího nudného nebo naopak náročného dne. Každopádně z vyhřáté postýlky se nechce, a dokud nebudu mít ranní sprchu za sebou a voňavou kávu před sebou, odmítám být fungujícím člověkem. V našem duchovním životě tomu někdy nebývá jinak. Místo toho, abychom se denně nasazovali pro dobro své vlastní i svého okolí, rezignovaně čekáme, až se naše sny o bezstarostném životě konečně stanou skutečností. Na pomoc nám však přicházejí, již ne studená sprcha a teplá káva, ale Kristova slova, která mají takovou moc, že navracejí život mrtvým, radost smutným, lásku opuštěným a sílu unaveným.
EDIE | 18. června 2008 v 17:23 |
Ja myslim že uplně ideální kombinace jsou Kristova slova s teplou kávou :))))