"Když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo." (Lk 9,29)
Podle tváře si děláme první úsudek o člověku. Z výrazu obličeje, pohledu očí ... můžeme skutečně vyčíst ledacos z toho, co se děje uvnitř druhého. Na tvář si občas nasazujeme masku. Snažíme se zakrýt svůj smutek, strach, můžeme se tvářit sebejistě, upřímně, nebo naopak neproniknutelně... Setkání s Bohem v modlitbě nás může proměnit uvnitř tak silně, že se to projeví i na naší tváři. Podobně jako na Ježíšově tváři, i na nás může být vidět, že jsme se setkali s Bohem. I naše tvář může zářit - pokojem, radostí, láskou. Třeba pak skrze naší prozářenou tvář pošle Bůh své světlo do temnot v životech druhých lidí.